čeština » estonština | 53 [padesát tři] | Obchody

53 [viiskümmend kolm] Kauplused

Hledáme obchod se sportovními potřebami.	Me otsime spordipoodi.
Hledáme masnu / řeznictví.	Me otsime lihunikuäri.
Hledáme lékárnu.	Me otsime apteeki.
Chceme totiž koupit fotbalový míč.	Me soovime nimelt jalgpalli osta.
Chceme totiž koupit salám.	Me soovime nimelt salaamit osta.
Chceme totiž koupit léky.	Me soovime nimelt ravimeid osta.
Hledáme obchod se sportovními potřebami, protože chceme koupit fotbalový míč.	Me otsime spordipoodi, et jalgpalli osta.
Hledáme řeznictví, protože chceme koupit salám.	Me otsime lihunikuäri, et salaamit osta.
Hledáme lékárnu, protože chceme koupit léky.	Me otsime apteeki, et ravimeid osta.
Hledám klenotnictví.	Ma otsin juveliiri.
Hledám foto-potřeby.	Ma otsin fotopoodi.
Hledám cukrárnu.	Ma otsin kondiitrit.
Chci totiž koupit prsten.	Mul on nimelt plaanis sõrmus osta.
Chci totiž koupit film.	Mul on nimelt plaanis film osta.
Chci totiž koupit dort.	Mul on nimelt paanis tort osta.
Hledám klenotnictví, protože chci koupit prsten.	Ma otsin juveliiri, et sõrmust osta.
Hledám foto-potřeby, protože chci koupit film.	Ma otsin fotopoodi, et filmi osta.
Hledám cukrárnu, protože chci koupit dort.	Ma otsin kondiitrit, et torti osta.

Paměť potřebuje řeč

Většina lidí si pamatuje svůj první den ve škole. Avšak den, který tomu předcházel, si už nevybavuje. Z prvních let našeho života si nepamatujeme téměř nic. Ale proč tomu tak je? Proč si nepamatujeme, co jsme jako malé děti zažily? Důvodem je náš vývoj. Řeč a paměť se vyvíjejí zhruba ve stejnou dobu. A proto, abychom si něco zapamatovali, potřebujeme řeč. To znamená, že člověk potřebuje mít slova k tomu, co prožil. Vědci provedli s dětmi různé testy. Učinili přitom zajímavý objev. Jakmile se děti naučí mluvit, zapomenou vše, co se stalo předtím. Počátek řeči je tedy zároveň počátkem paměti. Děti se naučí mnohé během prvních tří let života. Každým dnem zažívají něco nového. Mají v tomto věku také důležité zkušenosti. Přesto to všechno zmizí. Psychologové označují tento fenomén jako dětskou amnézii. Zůstanou pouze věci, které jsou děti schopné pojmenovat. Osobní zážitky uchovává autobiografická paměť. Funguje jako deník. Zaznamenává se do ní vše důležité v našem životě. Tím formuje autobiografická paměť také naši identitu. Její vývoj je však závislý na učení rodného jazyka. A svou paměť můžeme aktivovat pouze pomocí řeči. Věci, které jsme se jako děti naučili, nejsou pochopitelně ztraceny. Jsou uloženy někde v našem mozku. Už k nim však nemáme přístup… -- smůla, že?