čeština » lotyština | 18 [osmnáct] | Úklid

18 [astoņpadsmit] Mājas uzkopšana

Dnes je sobota.	Šodien ir sestdiena.
Dnes máme čas.	Šodien mums ir laiks.
Dnes uklidíme byt.	Šodien mēs uzkopjam dzīvokli.
Já uklidím koupelnu.	Es uzkopju vannas istabu.
Můj manžel umyje auto.	Mans vīrs mazgā mašīnu.
Děti umyjí kola.	Bērni tīra divriteņus.
Babička zalije květiny.	Vecmāmiņa aplej puķes.
Děti si uklidí dětský pokoj.	Bērni uzkopj bērnu istabu.
Můj manžel si uklidí svůj psací stůl.	Mans vīrs sakārto savu rakstāmgaldu.
Dám prádlo do pračky.	Es salieku veļu veļas mašīnā.
Pověsím prádlo.	Es izkaru veļu.
Vyžehlím prádlo.	Es gludinu veļu.
Okna jsou špinavá.	Logi ir netīri.
Podlaha je špinavá.	Grīda ir netīra.
Nádobí je špinavé.	Trauki ir netīri.
Kdo umyje okna	Kas nospodrinās logus?
Kdo vyluxuje	Kas izsūks putekļus?
Kdo umyje nádobí	Kas nomazgās traukus?

Mateřský jazyk? Otcovský jazyk!

Kdo Vás jako dítě učil mluvit? Určitě teď řeknete: matka! To si myslí většina lidí na světě. Pojem mateřský jazyk existuje téměř u všech národů. Znají jej jak Angličané, tak Číňané. Možná proto, že matky tráví s dětmi více času. Nové studie však došly k jiným závěrům. Ukazují, že náš jazyk je většinou jazykem našich otců. Vědci zkoumali genetický materiál a jazyky smíšených národů. V těchto národech pocházeli rodiče z různých kultur. Tyto národy vznikly před mnoha tisíciletími. Důvodem bylo velké stěhování národů. Genotyp těchto smíšených národů byl podroben vědecké analýze. Potom byl porovnán s jazykem národa. Většina národů mluvila jazykem svých mužských předků. Jinými slovy, jazykem určité země je ten, který patří k chromozomu Y. Muži si tedy vzali svůj jazyk s sebou do cizích zemí. A tamní ženy potom převzaly nový jazyk od mužů. Ale i dnes otcové náš jazyk výrazně ovlivňují. Neboť malé děti se při učení orientují podle jazyka svých otců. Otcové s dětmi mluví mnohem méně. Také stavba mužské věty je jednodušší než ženská. V důsledku toho je jazyk otců pro děti vhodnější. Nezatěžuje je a snadněji se jej naučí. Proto děti při mluvení napodobují raději tatínka než maminku. Později však slovní zásoba matky vytváří jazyk dítěte. Náš jazyk tedy ovlivňují matka i otec. Měl by se tedy nazývat jazyk rodičovský!