čeština » litevština | 52 [padesát dva] | V obchodním domě

52 [penkiasdešimt du] Universalinėje parduotuvėje

Jdeme do obchodního domu	Einame į universalinę parduotuvę?
Musím nakoupit.	Man reikia apsipirkti.
Chci toho koupit hodně.	Aš daug pirksiu.
Kde jsou kancelářské potřeby	Kur (yra) biuro prekės?
Potřebuji obálky a dopisní papír.	Man reikia vokų ir laiškų popieriaus.
Potřebuji pera a zvýrazňovače.	Man reikia šratinukų ir flomasterių.
Kde je nábytek	Kur (yra) baldai?
Potřebuji skříň a komodu.	Man reikia spintos ir komodos.
Potřebuji psací stůl a polici.	Man reikia rašomojo stalo ir lentynos.
Kde jsou hračky	Kur (yra) žaislai?
Potřebuji panenku a medvídka.	Man reikia lėlės ir meškiuko.
Potřebuji fotbalový míč a šachy.	Man reikia futbolo kamuolio ir šachmatų.
Kde je nářadí	Kur (yra) įrankiai?
Potřebuji kladivo a kleště.	Man reikia plaktuko ir replių.
Potřebuji vrták a šroubovák.	Man reikia grąžto ir atsuktuvo.
Kde jsou klenoty	Kur (yra) papuošalai?
Potřebuji řetízek a náramek.	Man reikia grandinėlės ir apyrankės.
Potřebuji prstýnek a náušnice.	Man reikia žiedo ir auskarų.

Kdo rozumí komu?

Na světě je asi 7 miliard lidí. Všichni mají svůj jazyk. Bohužel, ne všichni máme stejný. Abychom se tedy dorozuměli s jinými národy, musíme se naučit jazyky. To je často velmi náročné. Ale jsou jazyky, které si jsou velmi podobné. Lidé hovořící těmito jazyky si navzájem rozumí, aniž by ovládali ty druhé. Tento fenomén se nazývá mutual intelligibility (vzájemná srozumitelnost) . U ní rozlišujeme dvě varianty. První variantou je ústní vzájemná srozumitelnost. V tomto případě si lidé rozumí, když na sebe navzájem mluví. Nerozumí však psané formě druhého jazyka. To proto, že jazyky mají různé psané podoby. Příkladem takových jazyků jsou hindština a urdština. Písemná vzájemná srozumitelnost je pak druhou variantou. V tomto případě lidé rozumí psané formě jiného jazyka. Nerozumí si však, pokud na sebe mluví. Důvodem je zcela odlišná výslovnost. Příkladem je němčina a nizozemština. Většina příbuzných jazyků obsahuje obě varianty. To znamená, že jsou vzájemně srozumitelné jak ústně tak písemně. Příkladem je ruština a ukrajinština nebo thajština a laoština. Existuje však také asymetrická forma vzájemné srozumitelnosti. Ta nastane, když mají lidé navzájem různou úroveň porozumění. Portugalci rozumí Španělům lépe, než Španělé Portugalcům. Rakušané také rozumí lépe Němcům, než je tomu naopak. V těchto případech je překážkou výslovnost nebo dialekt. Ten, kdo si chce velmi dobře popovídat, musí se naučit něco nového…